Mariánský mlýn

Nejstarší zmínky o Mariánském mlýně se objevují v urbáři mikulovského panství z roku 1560. tehdy pod názvem Janišův mlýn. Mariánský mlýn byl v minulosti daleko od města v zaříznutém hlubokém údolí Mušlovského potoka mezi vápencovými kopci Svatým kopečkem a Janičovým vrchem. Mlelo se podle množství vody, která tekla v potoce. Prameny uvádějí, že pro zvýšení přísunu vody byly před soutěskou, kde začínal náhon na mlýn a v místech bývalých kasáren, zbudovány další menší rybníky.

Voda pro jeho pohon byla zadržováno soustavu 3 rybníků na Mušovském potoce, voda, která protékala náhonem pak zásobovala další níže položené rybníky. Tento důmyslný systém však v suchých letech způsobovat problémy, neboť rybníky se nenaplní vodou a mlýn nebylo možno udržovat v chodu.

Problém s nedostatkem vody vyřešila rodina Riederova 1879 a taky byla jedna z posledních dlouhé řady majitelů mlýna, jeho zásadní přestavbě elektrifikaci, čímž byla ukončena závislost na vodě z rybniční soustavy. Pohledem na budovu od lomu dnes zatopeného přírodního jezero jsou vidět tři oblouky na jehož vrcholu byl vodní přivaděč na vodní mlýn.

Provoz mlýna zanikl asi někdy začátkem 20. století. Okolí Mariánského mlýna lákalo mikulovské obyvatele k procházkám již v devatenáctém století, kdy sem vedla okružní promenádní alej. V roce 1887 bylo u Mariánského mlýna otevřeno veřejné kluziště.

Ze starého nevyužitého rybníka tak v roce 1921 vybudoval německý tělocvičných spolek koupaliště pro rekreační plavání, plovárna s dvěma bazény – pro plavce i pro neplavce. a v zimě se dalo i bruslit. Oba bazény získávaly vodu z Mušlovského potoka, na kterém bylo jednoduché zařízení pro čerpání i odvádění použité vody. U nich byly travnaté pláže a v provozu občerstvení. Později po druhé světové válce kvůli intenzivní těžbě vápence v lomu na straně Svatého kopečku však bylo koupaliště uzavřeno a později úplně zrušeno.

Lom

Lom U Mariánské mlýna, též nazývaný Na Janičově vrchu, je opuštěný a zatopený vápencový lom u obce Mikulov na Moravě za Svatým kopečkem, v chráněné krajinné oblasti Pálava. Toto místo představuje nejhezčí přírodní koupaliště na Pálavě.

Zatopené přírodní jezero místo kopce vodní hladina dnes zalévá místo, kde ještě nedávno tyčil vápencový vrchol Janičův vrh (dříve Janischberg, Marienberg) se tyčil do výšky 322 m n. m. jen o pár desítek metrů níž, než sousedí Svatý kopeček, kde se těžilo asi do sedmdesátých let 20. století. Těžba na Janičově vrchu pokračovala až do roku 2004. Konec těžby znamenal i ukončení čerpání podzemních vod z nedalekého vrtu a její hladina začala stoupat během pouhých několika měsíců vzniklo zhruba dvou hektarové jezero.

Voda v prvopočátku byla díky vápenci průzračně čistá. Pláž je kamenitá, na ni navazuje několik metrů dlouhá mělčina, která rázem přechází ve velkou hloubku. Zdejší místo připomíná nejen vzhledem, ale i klimatem skalnaté chorvatské pláže. V místních vápencích se dají nalézt zkameněliny.

 

' 
Copyright © 2021 Miroslav Tomšů; všechna práva vyhrazena
Administrace