Při příležitosti šestého výročí úmrtí Františka Čuby se přátelé a příznivci Agrokombinátu Slušovice rozhodli společně setkat v pátek 27. 6. 2025 ve 12 hodin před administrativní budovou AB v centru Slušovic.
Následně, kdo bude chtít, může společně zapálit svíčku na místě jeho posledního odpočinku.
Současně bude od 10 hodin otevřena kancelář doc. Čuby, kde si lidé mohou prohlédnout jeho pracovnu a zavzpomínat na něj. Před budovou bude také vystaveno závodní auto Pavla Valouška seniora v barvách Agroteamu.
Poznámka pod čarou: Toto setkání se stalo tradicí díky iniciativě jezdců a členů Agroteamu, pro které je to již šesté setkání. Ze stejné iniciativy bylo navrženo, aby se tato přátelská setkání neomezovala pouze na členy, ale aby byla otevřena všem, kdo v Agrokombinátu pracovali, sympatizovali s ním nebo sdíleli hodnoty, které František Čuba zastával.
P.S. Pokud znáte někoho, s kým byste se na takovém setkání chtěli vidět, nebo by potenciálně někoho takové setkání zajímalo, sdělte mu tuto informaci.
Vyšel mi článek ve vědeckém časopise Europen Sciense pod názvem „Využití umělé inteligence v soudnictví.“ Velmi mne těší, že článek má napojení na vyhledávaní, tak zvanou indexaci u 21 dalších vědeckých vydavatelských institucí a mohou býti tak myšlenky zpracovávaný a řádně citovány s autorem.
V posledních letech došlo k výraznému pokroku v oblasti umělé inteligence (AI), která začíná mít významný dopad i v soudnictví a tím v rozhodnutí soudců. Složitost AI systémů často znamená, že je obtížné pochopit, jak algoritmus dospěl k určitému rozhodnutí, což může být problematické v kontextu právního systému, kde je důležité, aby byla rozhodnutí spravedlivá, srozumitelná a přezkoumatelná. Schopnosti generativní umělé inteligence mohou právo zásadně zefektivnit a přinést velké ekonomické úspory. Při soudním rozhodování se soudci snaží zaujmout objektivní postoj, avšak jejich subjektivní pohled může také hrát roli. Umělá inteligence může tuto stránku rozhodování eliminovat. Současný systém zatím neumožňuje soudcům efektivně pracovat s AI a soudní řízení zefektivnit, protože nejsou definované a povinné formulářové žaloby. Kritické myšlení a kreativitu člověka AI úplně zastoupit zatím nedokáže, poslední slovo musí mít člověk a nést zodpovědnost. Využití umělé inteligence v soudnictví představuje významný krok směrem k modernizaci právního systému. AI nabízí mnoho příležitostí ke zlepšení efektivity přístupu ke spravedlnosti a prediktivní analýze právních sporů.
Celý článek si v češtině můžete přečíst i zde na stránkách.
děkujeme za Vaši důvěru v uplynulém roce a těšíme se na další společné úspěchy.
Přejeme Vám, ať rok 2025 přinese nejen úspěšná rozhodnutí, ale i klid, jistotu a inspiraci na každém kroku. Naši tradiční PFku v příloze jsme s pomocí AI vylepšili pro použití „v novém tisíciletí“. Užijme si tedy několik posledních let (nebo dnů), kdy se ještě výsledkům tvořivé práce AI můžeme zasmát.
S přáním pevného zdraví, spokojenosti a úspěchů.
Tým advokátní kanceláře Mgr. Karel Nedbálek a otec a ČIBE, a. s.
Spolek Viniční dům Slovácká búda, z. s. se rozhodl vrátit život legendární Slovácké búde architekta Dušana Jurkoviče, u které se po dlouhá desetiletí musel zastavit každý, kdo navštívil Luhačovice. Po tragickém požáru v roce 2002 zbyly z objektu vedeného od roku 1992 jako kulturní památka jen základy. Nadšenci okolo obnovy Slovácké búdy se rozhodli vytvořit útulné prostředí, kde by se znovu setkávali dobří lidé z Čech, Moravy, Slovenska i mnozí přespolní.
Dlouhá léta stála na svahu Malé Kamenné nad lázněmi Luhačovice a byla plná hostů, se specifickou atmosférou, terasou a výhledem na československé Bílé Karpaty. Sama přitom byla živým svědkem přátelství mezi Čechy a Slováky. Do doby, než Slovácká búda v roce 2002 do základů shořela.
Původně Slovenská/Slovácká búda vznikla díky vinařům ze slovenské Skalice. Ti měli zájem, aby mohli prodávat svoje víno. I proto budova a hlavně její interiér hned po svém vzniku v roce 1906 připomínaly vinařský sklep. Vše doplňovala ubytovna a samozřejmě restaurace. Nápad byl dílem zakladatele skalického vinařského družstva Pavola Blahy, který do lázní jezdil jako lékař. Jeho ctižádostí bylo vytvořit kousek Slovenska na moravsko-slovenském pomezí.
Proslulost búdy se šířila stejně jako účinky luhačovických pramenů. To vše bylo umocněno kouzlem vinného moku, který dodávaly hrozny zrající na svazích moravských údolí a kopců. V malebném přírodním prostředí se odedávna dařilo také zvěři, a tak nebylo divu, že se přátelské posezení spojovalo s dobrý jídlem připravovaným z úlovků. Do rozšiřujících se lázní přijížděli jednotliví hosté i celé společnosti, aby si užili léčivé prameny, dobrý mok a jídlo. Tak si je vybral pro svou kratochvíli i následník rakousko-uherského trůnu Ferdinand d’Este.
Nebylo divu, že návštěva Luhačovic následníkem trůnu byla spojena s lovem, který byl jeho velkou vášní. Na podzim 1907 totiž Ferdinand d’Este přijel se svou společností vlakem rovnou ze zámku Konopiště do nedalekých Mutěnic. Následníka zlákala pověst rodících se lázní, a tak využil nově postavenou železniční dráhu, která ho s početnou společností zavezla do Luhačovic a do Slovenské búdy. K těm okamžikům patří samozřejmě dobré jídlo a pití. Už pan arcivévoda dobře věděl, že zrak lovcům bystří borůvky, proto si kromě vína zavdal i stopku borůvkového likéru. Slovácká búda lákala další významné osobnosti. Spisovatele, politiky, hudebníky hledající v přilehlých lesích klid a inspiraci. Do búdy tak chodil básník Pavol Orzság Hviezdoslav i hvězdář a politik Milan Rastislav Štefánik. Své místečko tam měl skladatel Leoš Janáček, malíř Joža Úprka nebo bratři Mrštíkové. Při častých návštěvách Luhačovic se v dalším období v dobré společnosti bavil i spisovatel a znalec vína František Kožík.
Vyhlášená byla i zdejší kuchyně. Nabízela hlavně slovenské lidové speciality jako skalické zázvomíky a trdelníky dovážené pravidelně každý týden přímo ze Skalice, pagáčky, prešpurské suchary i český perník. Když v roce 1913 skalické obchodní družstvo ukončilo své působení v Luhačovicích, búdu i s pozemkem koupil Antonín Drtílek a Slovenská búda se přejmenovala na Slováckou. Nový majitel rozšířil jídelnu s vinným sklepem o taneční parket a zahradní restauraci. Cestu tam postupem času našli i filmaři, kterým se staly lázně vítaným místem pro natáčení i společenskou zábavu. Od roku 1921, kdy tady vznikl první film Děvčata, vdávejte se! režiséra Jana Rusta-Rozvody, se tu natočila řada filmů a seriálů. Naposledy úspěšní televizní Četníci z Luhačovic. A tak v búdě postupně zasedli Oldřich Nový, Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, vyhlášené krasavice Adina Mandlová nebo Hana Vítova. Po čase i Luděk Munzar, filmový představitel Leoše Janáčka ze snímku Jaromila Jireše Lev s bílou hřívou. t Noví vlastníci pozemků chtějí obnovit búdu podle povodních plánů. Provozuje ji spolek s názvem Slovácká búda, symbol vzájemnosti Čechů a Slováků, z.s.. V podzemní části vznikne rotunda, kde budou uchovávány historické artefakty vážící se k tomuto pro oba naše národy magickému místu. Ožívá tak úžasné místo s krásnou historií i s velkou budoucností.
Naše snaha je zrekonstruovat Slovácků búdu tak, jak vypadala na původní fotografii a vytvořit centrum kulturních a společenských vztahů mezi přáteli a hlavně mezi národy Čechů a Slováků.
Proto prosím podepište petici na obnovu Slovácké búdy s tím, že bude postavena na stávajících základech a vnější tvar budovy bude dle historického obrázku. Interiéry budou uspořádány tak, aby vyhovovaly všem hygienickým a bezpečnostním podmínkám.
Luhačovice, prosinec 2024
Petiční výbor: doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA
Strategie rozvoje zemědělství představuje komplexní oblast, která vyžaduje hluboké pochopení aktuální situace a jasné vize budoucího směřování. V tomto kontextu čelíme široké škále názorů a bohužel i demagogii, která často brání v konstruktivní diskuzi a hledání optimálních řešení.
V posledních 100 letech zemědělství prodělalo revoluční transformaci, jež překročila představivost většiny lidí. Tento dramatický vývoj lze snadno ilustrovat pomocí statistik. Například v roce 1900 tvořilo zemědělství až 50 % pracovní síly a bylo dominantním ekonomickým sektorem. Sto let nato se tento podíl v České republice snížil na 8 % a v Evropské unii na 11 %. Dnes zemědělství zaměstnává pouze 3 % pracujícího obyvatelstva v České republice a 4 % v Evropské unii.
Nízký podíl pracujících v zemědělství může svádět k závěru, že se jedná o minoritní oblast, která si nezaslouží velkou pozornost. To je však velký demagogický omyl. Právě zemědělství hraje klíčovou roli v budování kvalitní životní úrovně.
Životní úroveň není pouze otázkou hmotného bohatství a luxusu, ale především kvality životního prostředí a dostupnosti zdravých potravin. I když se obklopíte drahými věcmi, bez čerstvého vzduchu, čisté vody a zdravých potravin nebudete moci žít plnohodnotný život. To platí jak pro jednotlivce, tak i pro celou společnost.
Stát má základní úkol budovat životní úroveň svého obyvatelstva. Toho nelze dosáhnout bez prosperujícího a udržitelného zemědělství. Investice do zemědělství nejsou zbytečným vynakládáním energie, ale naopak strategickou nutností.
Zemědělství se znovu ocitá na křižovatce a na nás záleží, jaký směr a dynamiku mu dáme. Před více než 100 lety zemědělství zajišťovalo obživu pro většinu populace. Po druhé světové válce stálo zemědělství před velkou výzvou: zajistit dostatek dostupných potravin pro rostoucí populaci a země zpustošené válkou.
Evropa po druhé světové válce ležela v troskách. Infrastruktura byla zničená, průmyslová výroba ochromena a zemědělská produkce rozvrácena. V důsledku toho čelila Evropa rozsáhlému nedostatku potravin. Francie v tomto kritickém období udělala průkopnický krok. V roce 1948 zavedla první rozsáhlé programy zemědělských dotací. Cílem těchto programů bylo stimulovat zemědělskou produkci, podpořit investice do modernizace a mechanizace a co nejrychleji zajistit potravinovou soběstačnost a s tím související bezpečnost. V roce 1957 se založením Evropského hospodářského společenství (EHS) myšlenka dotační politiky rozšířila i do dalších částí Evropy. Záměrem zakládajících států EHS – Německa, Francie, Itálie a Beneluxu – bylo zajistit potravinovou soběstačnost a důstojnou životní úroveň pro zemědělskou komunitu v regionu. Lze s jistotou říci, že zemědělství a dostupnost potravin patřily mezi klíčové motivace, které vedly k vytvoření základů Evropské unie.
České zemědělství se muselo vyrovnat s podmínkami stanovenými v přístupových protokolech, i když mnohé z nich byly založeny na nerovnosti. Tato skutečnost vedla k řadě změn a adaptací v tomto sektoru.
Současný stav Evropské unie naznačuje, že původní cíle a principy společné zemědělské politiky, stanovené po druhé světové válce, byly z velké části naplněny. Nicméně v dnešní době se dotace v zemědělství stávají předmětem politikaření. Dotace již nejsou nezbytné k zajištění fyzické dostupnosti potravin, která byla v Evropě dosažena.
Dnešní úloha dotací by se měla zaměřit výhradně na ekonomickou dostupnost potravin. Pro některé sociální skupiny se ovšem tato ekonomická dostupnost stává neúnosně drahou. Nové vize Evropské unie bohužel často opomíjejí historické úspěchy Evropy v oblasti zemědělství a uchylují se k restrikcím, které ohrožují jak cenovou, tak i fyzickou dostupnost potravin. V této souvislosti je opodstatněné znovu otevřít otázku dostupnosti a rovnosti na zemědělském trhu EU. Společná zemědělská politika by měla být ukončena v okamžiku, kdy její nařízení ohrožuje fyzickou dostupnost potravin na trhu některého členského státu.
Je nezbytné provést hloubkovou analýzu a detailně prozkoumat výrobní a geografickou strukturu zemědělství v jednotlivých členských státech. Systém zemědělství se v Evropě značně liší, od tradičního farmaření v menším měřítku až po intenzivní průmyslové procesy. Pro efektivní řešení nerovností a dosažení udržitelné budoucnosti zemědělství v EU je klíčové najít správné vyvážení mezi velkými zemědělskými podniky a malými farmami. Podpora pouze jedné z těchto skupin by byla chybným krokem.
Oba typy zemědělských provozů hrají na trhu důležitou roli a doplňují se navzájem. Velké podniky zajišťují produkci základních potravin v dostatečném množství a za dostupné ceny, zatímco malé farmy přispívají k rozmanitosti produkce, sortimentu a vytvářejí pracovní příležitosti v regionech.
Nedávné období nám ukázalo značné výzvy, jako byl covid-19 a uzávěry regionů. V reakci na tyto události je nezbytné v rámci Evropské unie budovat potravinovou soběstačnost na úrovni jednotlivých států i celého bloku. Tím zajistíme bezpečnost dodávek potravin a zároveň posílíme odolnost Evropy vůči negativním vlivům a výzvám, včetně válečných konfliktů, které jsme si mysleli, že v Evropě jsou již minulostí. Implementace takového přístupu by pomohla udržet pracovní sílu, stabilitu a jistotu v zemědělském sektoru a zajistit návratnost investic v horizontu 10 až 15 let. Regulace cen potravin je nezbytná z důvodu základního úkolu definovaného na Světové konferenci o potravinách v Římě v roce 1974. Potravinová bezpečnost je definována jako „stav, kdy všichni lidé mají vždy fyzický a ekonomický přístup k bezpečným a výživným potravinám v množství dostatečném k uspokojení potřeb pro jejich aktivní a zdravý život“.
Je nutné si uvědomit, že struktura stravovacích návyků a výrobní i geografické možnosti se v rámci Evropské unie značně liší. Proto je nemožné stanovit jednotná pravidla pro všechny státy. Řešením je větší míra lokalizace a následná spolupráce, která by umožnila doplňovat a dodávat produkty do států, kde chybí, a zároveň by podpořila výměnu zboží a zlepšila sortiment v celé EU.
Zemědělec a potravinář, který investuje do výroby a musel by se vyrovnat s návratností 10-15 let, jelikož jeho produkt by byl regulován z důvodu dostupnosti pro spotřebitele, musí mít na druhou stranu jistotu ohledně svého postavení na trhu. Jeho činnost nesmí být znehodnocována dumpingovým dovozem nebo odlišnou dotační politikou, a to ani z třetích zemí. U takových dovozů rizika převažují nad krátkodobým přínosem pro spotřebitele. Při dovozu potravin z jiné části Evropské unie by cena výrobku musela být účtována v plné výši. Případná dotace by se vztahovala až na území, kde bude výrobek umístěn, a byla by započítána v úrovni dané země.
Evropská unie ztratila dynamiku v podpoře inovací a progresivních přístupů k zemědělské produkci. Zaměřuje se spíše na konzervativní metody, ačkoliv zemědělství má bohatou historii revolučních inovací, která je patrná na dramatickém nárůstu efektivity za posledních 100 let. Svět nabízí širokou škálu inovativních postupů, které dotační politika EU přehlíží. S využitím moderních technologií je pěstování zeleniny možné i v oblastech zdánlivě nevhodných. Ve světě tyto nové přístupy řeší tento problém tak radikálně, že eliminují vliv ročních období a dosahují soběstačnosti a celoroční dostupnosti čerstvých produktů.
Je nezbytné zřídit fond na podporu významných, a to i revolučních inovací v zemědělství a definitivně opustit dotační politiku, která nutí sektor k stagnaci a podporuje konzervativní přístupy, které již vyčerpaly svou užitečnost. Dotační systém by se měl zaměřit na podporu inovací a zpřístupnění kvalitních potravin konečnému spotřebiteli v dostatečném množství za ceny dostupné pro všechny sociální skupiny, čímž by se vytvořily podmínky pro zdravý a důstojný život.
Dokonce bych si dokázal představit, že zmíněný fond by vlastnil technologie a poskytoval je menším farmářům k užívání. Tím by se jim usnadnil přístup k inovativním postupům, které by jim pomohly zlepšit kvalitu produkce a vytvořit nová pracovní místa. Řekněme, že by se jednalo o program sdílené zemědělské péče. V minulosti byl podobný model s úspěchem vyzkoušen v rámci jednoho nejmenovaného podniku a fungovalo to výborně.
Hodnota trhu s potravinami v EU dosáhla v roce 2023 obrovské výše 1 300 miliard EUR. Toto číslo záměrně zdůrazňuje mimořádnou sílu, kterou tento trh v současnosti disponuje. Jakýkoli pokus o narušení tohoto hodnotového řetězce se setká s odpovídajícím odporem. Proto bude nutné vynaložit promyšlené úsilí a naše země se bude muset spojit se strategickými partnery srovnatelné velikosti, jako je Slovensko, Maďarsko, Rakousko a Slovinsko. Polsko v tomto ohledu nepředstavuje vhodného partnera.
Dotace v zemědělství vyvolávají ve společnosti silné emoce a staly se důležitým politickým tématem. Mnoho lidí nevnímá dotace jako technologii, která má zpřístupnit potraviny obyvatelstvu za nízké – dostupné ceny, ale spíše jako formu legální korupce, která umožňuje zemědělcům obohacovat se na úkor daňových poplatníků. Toto vnímání je však zjednodušené a mylné. Je pravda, že systém dotací, zavedený po druhé světové válce, splnil svůj účel a v minulosti pomohl zajistit potravinovou bezpečnost. V současnosti však již neodpovídá aktuálním potřebám a vyžaduje zásadní reformu. Případná reforma zemědělské politiky se nesmí vyhýbat otázce plýtvání potravinami v Evropské unii. Podle statistik se ročně vyhodí 173 milionů tun potravin, což představuje zhruba 11 % veškeré vyprodukované potravy v EU. Tato alarmující skutečnost je obzvlášť znepokojivá v kontextu znovu se rozvíjející potravinové nejistoty, s níž se potýkají některé sociální skupiny. Strukturu spotřeby potravin je nutné rozdělit na dvě kategorie:
Potraviny důležité: Jsou to potraviny nezbytné pro zdravý vývoj a fungování organismu. Patří sem například chléb, brambory, zelenina, lokální ovoce, maso, ryby, mléko a mléčné výrobky, vejce, luštěniny a rostlinné oleje.
Potraviny méně důležité: Do této kategorie spadají potraviny, které pro naše zdraví a výživu nejsou nezbytné a bez kterých se obejdeme po delší dobu. Tyto potraviny nám spíše zprostředkovávají pocit vyšší životní úrovně a rozmanitosti v jídle. Mezi typické příklady patří bramborové lupínky, cukrovinky a slazené nápoje.
Denní optimální energetická odhadovaná hodnota by se měla pohybovat na úrovni:2 400 – 2 700 kcal pro zdravé muže2 200 – 2 400 kcal pro zdravé ženy2 000 – 2 200 kcal pro důchodce a děti Vše nad tyto hodnoty by se mělo řadit do neregulované, nedotované nadspotřeby.
Základním úkolem státu je zajistit fyzický a ekonomický přístup k bezpečným a výživným potravinám v množství dostatečném pro uspokojení potřeb pro aktivní a zdravý život. Nadměrná konzumace obilovin, cukru, vajec a živočišných tuků nad doporučené limity vede k nadváze a obezitě obyvatelstva. Cílem není nikomu striktně diktovat, kolik a co má jíst, ale spíše motivovat k zodpovědné konzumaci. Spotřeba potravin nad určitou úroveň by tak měla být spojena s tržní, nedotovanou cenou. Kdo si takovou stravu zvolí, ať si ji adekvátně zaplatí. Na druhou stranu bohužel pozorujeme, že někteří senioři vynechávají důležité potraviny z nutričního koše, a to z důvodu jejich rostoucí nedostupnosti. Tato nerovnováha má negativní dopad na jejich zdraví a následně zatěžuje náš systém zdravotní péče.
Rozdělení potravinového koše: Kategorie Doporučená denní dávka Množství na osobu ročně Maso a masné výrobky – Hovězí maso + vnitřnosti 55 g 20 kg – Vepřové maso na kosti 110 g 40 kg – Ostatní maso 14 g 5 kg – Drůbež 55 g 20 kg – Ryby 55 g 20 kg Vejce 3 ks 11 kg Cukr 50 g 20 kg Luštěniny 50-100 g Zelenina 400-500 g Brambory konzumní 200-300 g Ovoce 250-350 g 160 kg Obiloviny 330 g 120 kg Mléko kravské 710 ml 260 kg Tuky – Máslo 11 g 4 kg – Sádlo 11 g 4 kg – Rostlinné tuky a oleje 61 g 22 kg Musím zdůraznit, že uvedené údaje jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na zemi. Různé země Evropské unie mohou mít odlišné složení potravinového koše, které odráží specifické stravovací návyky daného národa. I v České republice je potřeba potravinový koš aktualizovat, jelikož se touto problematikou v kontextu dotování potravin dosud nikdo systematicky nezabýval.
Velké systémové zemědělské podniky jsou schopny zvládat velkou část svých služeb. V tomto ohledu jsou menší farmy a soukromí zemědělci v nevýhodě. Místo nekoncepční podpory by měly být vybudovány servisní organizace, které budou poskytovat odbornou službu menším zemědělcům bez úplaty. Zároveň by mohl probíhat společný nákup surovin a jejich následný výkup, kdy základní platba by byla realizována až po sklizni nebo realizaci plodinových nebo živočišných surovin.
V podstatě lze konstatovat, že tento poměr je v pořádku, když víme, že ideální rozložení, tzv. zlatý řez, je 50/30/20. Podívejme se však na strukturu výdajů u 50% obyvatel s nízkými příjmy. Výdaje za potraviny u této skupiny dosahují 32,2 %, zatímco výdaje za energie se pohybují mezi 10 a 15 %. Tato skupina již netvoří žádné úspory, což představuje vážný problém. Pokud připočteme náklady na bydlení (33,5 %), dopravu (13,5 %), oblečení a obuv (8%) a nezbytné zdravotnické služby (7,5%), dostáváme se k celkovému poměru výdajů k příjmům v rozmezí 105-110%. Kde by tato skupina obyvatel mohla ušetřit? Odpověď je zřejmá: na potravinách, a to není všechno! Celkové výdaje na zdravotní péči představovaly v roce 2021 19,6 % z celkových disponibilních důchodů domácností v ČR.
Nerovnost ve struktuře obyvatelstva je neakceptovatelná. Zlatý řez by měl platit zejména pro ty nejchudší vrstvy, zatímco u nejbohatších se dá tolerovat větší rozpětí. Je nepřípustné, aby se až polovina populace potýkala s chudobou. Stát by se měl v první řadě zaměřit na řešení chudoby a až poté na podporu charitativních aktivit v zahraničí a nákup drahého šrotu.
Slušovice květen
Doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA
Rostislav Čuba
Pro další informace si můžete přečíst také článek Strategie rozvoje zemědělství na Parlamentních listechZDE.
Dne 19.4.2024 jsme se účastnili křtu knihy ‚Osudové kruhy‘ autorky Venduly Budilové v Nymburce , který se konal za podpory advokátní kanceláři Mgr. Karla Nedbálka a jeho otce. Knihu vydalo naše nakladatelství. Bylo to skvělé setkání, kde se spojila vášeň pro literaturu s právním světem. Děkujeme všem, kteří přispěli k úspěchu této události, a těšíme se na další společné akce.
Křest organizovala autorka knihy Vendula Budilová. Autorka je všestranná osobnost, je česká herečka, tanečnice, loutkářka, choreografka a divadelní pedagožka. Nyní vydává u našeho nakladatelství také svou první knihu. Křtu se zúčastnila také matka autorky Evelyna Steimarová, matka autorky, vyhledávaná česká herečka ze známého hereckého rodu Steimarů, jejíž kořeny sahají až k Vendelínu Budilovi. Matka autorky proslula například rolí operní divy Salsy Verde ve filmu Tajemství hradu v Karpatech.
Na besedě s doc. JUDr. Ing. Karlem Nedbálkem, PhD., MBA, který navštívil ZŠ Bystřice pod Hostýnem „Pod Dubíčkem“, bylo již v březnu letošního roku dohodnuto, že žáci školy následně navštíví Slušovice.
Tato návštěva žáků základní školy, v doprovodu učitelů, se uskutečnila dne 9. 4. 2024
Zaměstnanci školy k tomu napsali:
„Díky našim sponzorům jsme uskutečnili 9. 4. 2024 zajímavé projektové vyučování. JUDr. Ing. Karel NEDBÁLEK nás pozval do Motel Golf Start a na prohlídku stájí a závodních koní ve Slušovicích. Prožili jsme atraktivní den s prohlídkou nádherných koní a dozvěděli se informace o Slušovicích i o péči o zvířata. Zažili jsme také jízdu na koni v duchu houpavého kroku jako relax. Byl to neopakovatelný zážitek pro všechny, kteří milují tato vznešená zvířata.
Další zážitek, který pro nás hostitelé manželé Nedbálkovi a Naďa Malinová připravili, byla návštěva přehrady a vodní nádrže Slušovice s vyprávěním paní hrázné. Pro některé to bylo velmi adrenalinové poznávání neznámého prostředí. Přehrada slouží jako zásobárna pitné vody pro celé Zlínsko.
Děkujeme AK Karel NEDBÁLEK a otec za poznání krásných míst našeho Zlínského kraje.“
Již po několikáté doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA, který je autorem několika odborných knih z oblasti zemědělství, práva a podnikání, navštívil ZŠ Bystřice pod Hostýnem Pod Dubíčkem.
I v tomto roce doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA rozšiřuje svůj repertoár publikací. Autor se v knize snaží nastínit problémy, které mohou nastat ve velmi blízké budoucnosti, navazuje a doplňuje na knižně vydanou publikaci v roce 2018.
Cena publikace je 200,- Kč, v případě osobního odběru v kanceláři se Slušovicích na Motelu Golf Start, Slušovice č.p. 520. Možno koupit i jiné knihy dle výběru na obrázku.
Objednávky můžete podávat také u paní Naděždy Malinové na e-mailu nadamalinova@email.cz.
